GKJ v Altánu / 13+1

Marie Vránová /kurátorka projektu GJK/
Ondřej Basjuk, Šárka Koudelová, Tomáš Lumpe a Pavel Matoušek, Jana Vojnárová, Petr Gruber, Adéla Marie Jirků, Alžběta Kočvarová, Martina Hudečková, Anne Claire Barriga, Ryan OʹRourke a Sonya Darrow

vernisáž se uskuteční 23. 8. 2016 v 18:00, výstava potrvá do 17. 9. 2016
Promítání videa od Ryana OʹRourke proběhne od 20.00

kurátorka Galerie Altán Klamovka: Lenka Sýkorová
altán se nachází v parku Klamovka, tram. č. 4, 9, 10 a 16
www.aug.cz/altan-klamovka-praha
http://actiongalleries.info/

Projekt GKJ v Altánu / 13+1 pro Galerii Altán Klamovka je součástí projektu Czech Action Galleries. Výstavní projekt je založen na výzvě umělců, kteří se prezentovali v neziskové a alternativní Galerii KIN jídelna /GKJ/ v letech 2014 – 2016. Ta se nachází v areálu továrny Koh-i-noor ve Vršovicích v Praze, ve stále fungující závodní jídelně, a zaměřuje se na prezentaci uměleckého díla, které je vystaveno po dobu dvou měsíců na vymezené ploše, kde dříve visel obraz od malíře Karla Lišky s názvem Pohled na tovární budovy, který byl v roce 2010 ukraden. Vybraní umělci do výstavního prostoru GKJ reagovali formou site-specifik instalací jak na původní ukradený obraz, tak na místo tedy jídelnu a eventuálně i na genius-loci továrny Koh-i-nor. Stejný princip byl využit i pro současnou výstavu v Altánu Klamovka. Umělci reagují na altán, park Klamovka, Košíře – historii i aktuální stav. V mnoha případech si vybraní umělci přenášejí i formu zpracování, kterou využili v projektu pro GKJ. Výstavu zahájí křest vydaného Katalogu GKJ 2014 – 2016.

Marie Vránová


//

Project GKJ at Altán / 13+1 for the gallery Altán Klamovka is part of the project Czech Action Galleries. The exhibition project is based on a challenge of artists who presented themselves in the non-profit and alternative Galerie KIN jídelna /GKJ/ in 2014-2016. It is situated on the grounds of the Koh-i-noor factory in the Prague district of Vršovice, a still functioning works canteen, and concentrates on the presentation of a work of art on display for two months in a reserved space where a picture by the painter Karel Liška titled A View of Factory Buildings hung and was stolen in 2010. Selected artists reacted to the GKJ exhibition space with a site-specific installation and installation of the original stolen painting and the venue, that is the canteen, and the genius loci of the Koh-i-nor factory. The same principle applied to the current exhibition at Altán Klamovka. The artists respond to Altán, Klamovka park, Košíře, both to the history and the present situation. In many case the selected artists transmit the form of execution they used in the project for GKJ. The exhibition will begin with a launching ceremony for the GKJ Catalogue 2014-2016.

Marie Vránová

Podrobnější kurátorský záměr:

Marie Vránová / W835/April?, instalace, 2016
Marie Vránová je kurátorkou projektu Galerie KIN jídelna v areálu továrny Koh-i-noor a pro Altán Klamovka prezentuje část umělců vystavujících v letech 2014 – 2016 v GKJ.
Autorka se současně autorsky prezentuje hledáním těla koně Cassela, který má romantizující pomník nedaleko Altánu Klamovka. Pomník, který byl oblíbenému vojenskému koni postaven pravděpodobně roku 1838 hrabětem Eduardem Clam-Gallasem, znázorňuje jen jeho hlavu, tělo chybí. Můžeme se tedy jen domnívat, jaká byla jeho skutečná podoba.

Ondřej Basjuk / Panznosu, video, instalace, 2016
Autor vytvořil krátké video zachycující dobovou parkovou úpravu z doby vlastnictví parku Klamovka rodem Clam-Gallasů. Video je prezentováno na miniaturní promítací formát formou instalace společně se soškou Panznosu, která bude v době vernisáže umístěna před altánem v parku a stane se tak na čas jeho součástí.

Šárka Koudelová Basjuk / Světlonoš, olej na dřevě, 26x18 cm, 2016
Autorka spojuje v malbě Světlonoš téma, které vytvořila pro GKJ společně historicko-intelektuálním kontextem parku Klamovka. Tématem instalace v GKJ bylo světlo, což se projevilo v podobě malby bílého monochromu. Motivem obrazu pro altán je postava historického majitele Klamovky českého šlechtice, obrozence a mecenáše Kristiána Filipa Clam-Gallase, který nechal v parku kolem letohrádku vystavět romantické pavilony, včetně altánu. Zde podle dobových zdrojů probíhala malá divadelní představení, která performoval sám hrabě. Umělkyně vychází z dobové fotografie herce v kostýmu ze začátku 19. století. Malý monochromatický formát je tedy osobní syntézou ozvěny instalace pro GKJ, poctě hraběti Clam-Gallasovi, a coby symbol světla a dne také protikladem sousednímu Chrámku noci. Při instalaci před bílou zeď se stává obraz v problematické skupinové výstavě, kde každý bojuje o místo a pozornost, takřka nepřítomným.

Tomáš Lumpe & Pavel Matoušek / K. V. + R. P., fotografie, 2016
Autoři zkoumají street art tagy vytvořené na jaře tohoto roku na straně budovy Altánu Klamovka a to formou fotografie. Ty doplňují o textové vyjádření teoretika umění k aktuálním proměnám street artu u nás.

Jana Vojnárová / Socha Číňana s opicí na vyhlídkové terase, instalace, 2016
Formou instalace autorských koláží Jana Vojnárová reaguje na nedochovanou sochu Číňan s opicí z Čínského pavilonu v nedalekém parku Cibulka v Košířích. Podobně reagovala v GKJ a to na ukradený obraz z jídelny. Čínský pavilon v parku Cibulka byl postaven roku 1822 a od roku 1989 je pavilon v dezolátním stavu. Jen několik málo fotografií uchovalo podobu sochy. Jana Vojnárová jejich koláží vytváří vzpomínku na orientální altán a romantický park. Vzpomínku prolíná se současnými fotografiemi z prostředí rodiny autorky a tak buduje příběh prostřednictvím postavy dívek, kresby a fotky zmizelých věcí.

Petr Gruber / Klamovka, technika akvarelu, 56 x 76cm, 2016
Petr Gruber je malíř a poutník. Jeho dominantním vyjadřovacím médiem je malba. K projektu pro Altán Klamovka přistupuje podobným způsobem, jako reagoval na GKJ, kdy vytvořil velkoformátový akvarel z místa nedalekého lesa. Sleduje prostor kolem sebe, prochází parkem Klamovka a zaznamenává prostředí. Jeho náladové akvarely zobrazují letní ospalé večery v parku po deštivém dni. Modravé odlesky nebe na listech, město zalité do zlatavých barev někde v dáli mezi stromy.

Adéla Marie Jirků / Vlajka, instalace, tisk na vlajkovinu, 2016
Autorka vychází z plánů, projektů a myšlenek ostatních zúčastněných umělců v projektu GKJ v Altánu / 13+1. Reaguje na jejich dílčí témata pomocí ilustrace, kterou instaluje na vstup do Altánu Klamovka jako vlajku, kterou návštěvník musí projít skrz, aby se dostal dovnitř.

Alžběta Kočvarová / Věž, instalace, 2016
Altán Klamovka u autorky evokuje surreální atmosféru. Instalace Alžběty Kočvarové na to reaguje a nechává se inspirovat úryvkem z knihy Za Zrcadlem anglického autora Lewise Carrolla: „Co tam Alenka našla: Střídání Bílých a Černých snad není zcela přesné a rošáda tří Královen jen znamená, že vstoupily do paláce. Zato Šach Bílému Králi v 6. tahu, braní Černého Jezdce v 7. tahu a nakonec mat Černému Králi je zcela podle šachových pravidel…

Martina Hudečková / Světlo, porcelán, 2016
Autorka vytvořila planoucí svícen, který se stává záznamem proměn měkkého vosku a jeho deformace. V místech, kde se svíce stává nefunkční, je porcelán stálý a neměnný. Nepodléhá času, ale s časem souvisí. Park Klamovka je svědkem mnoha událostí, od souvislostí přesahující jeho hranice, až po drobné zvířecí životy, pro které v Klamovce byly vybudovány pomníky rodem Clam-Gallasů. Pomníky jsou připomenutím našich nezvratných proměn, a svíce taktéž podstupují neúprosné transformace teplem ohně.

Anne Claire Barriga / Beliefs Altanu, instalace, 2016
Autorka pro prostor romantizujícího neogotického Altánu Klamovka vytvořila kresebný objekt na stěnu altánu na základě ornamentálních zakřivených linií a plochy kresby vycházející ze základních motivů keltského ornamentu s přesahy do gotického stylu. Meditativním způsobem se její tvorba pro ni samotnou stává osobním prožitkem, i přestože pro ni Keltská kultura ani Keltská ornamentika není nijak blízká.

Ryan OʹRourke / VpCgflux, videoprojekce, 2016
Ryan OʹRourke vychází z portrétu Viktora Ponrepa a generické kněžny z Clam-Gallasů. Skrze vybrané postavy vrství a generuje obrazy přírody, evokující park a vinohrady, kinosál jako Ponrepův kinematograf, který byl v těchto místech v minulosti provozován. Autor podobný princip způsobu práce použil již v GKJ, avšak tady práci posouvá do videoprojekce, kde prolíná jednotlivé vrstvy, a vytváří tak sérii abstraktních obrazů, utvořených pomocí naprogramování počítače tak, aby program díky zadanému náhodnému kódu vytvořil finální obraz. Videoprojekce proběhne v době vernisáže a nebude již opakována. Na výstavě z ní zůstane jen fotografický záznam.

Sonya Darrow / Óda na jídelnu / Óda na ubrus, instalace, 2016
Autorka vytvořila umělecký objekt z ubrusoviny, jako ódu na stolování. Sonya Darrow se inspiruje stolovacími rituály v jídelně továrny Koh-i-noor. Reaguje na ikonografii a vizuální paměť, kterou můžeme nalézt ve vzorech ubrusů. Zároveň zaznamenává zvukovou krajinu stolovacího rituálu, skrze nějž zprostředkovává zvukovou paměť jídelny: poslechem zvuků lidí stravujících se a pohybujících se v prostředí jídelny a ubrusů. Objekt přenáší do prostoru Altánu Klamovka se záměrem připomenutí společného místa všem vystavujícím umělcům, stejně jako ubrus se stává společným místem pro uskutečnění rituálu stravování.

Marie Vránová / Křest katalogu GKJ 2014 - 2016
 

Marie Vránová / W835/April?, instalace, 2016

Ondřej Basjuk / Panznosu, video, instalace, 2016

Šárka Koudelová Basjuk / Světlonoš, olej na dřevě, 26x18 cm, 2016

Tomáš Lumpe & Pavel Matoušek / K. V. + R. P., fotografie, 2016

Petr Gruber / Klamovka, technika akvarelu, 56 x 76cm, 2016
Anne Claire Barriga / Beliefs Altanu, instalace, 2016
Jana Vojnárová / Socha Číňana s opicí na vyhlídkové terase, instalace, 2016

 



Adéla Marie Jirků / Vlajka, instalace, tisk na vlajkovinu, 2016

  

























Alžběta Kočvarová / Věž, instalace, 2016

Martina Hudečková / Světlo, porcelán, 2016

Ryan OʹRourke / VpCgflux, videoprojekce, 2016

  




































Sonya Darrow / Óda na jídelnu / Óda na ubrus, instalace, 2016

foto z vernisáže: Pavel Matoušek  

1. 6. 2016 - 30. 8. 2016

Autor

Barbora Chlastáková

Název

1983/2016

 

Vernisáž

1. 6. 2016 od 18.00 do 20.00

Barbora Chlastáková pojala svou tvorbu pro Galerii KIN jídelna jako kulturní událost, kdy pro galerii a v jídelně firmy Koh-i-noor formou participace reaguje na prostor jídelny skrze umělce, které vyzvala, jako spoluúčinkující. V den vernisáže tak můžete být přítomni tvorbě několika umelců: Petra Filipová / 10 zrcadel, Tomáš Beňadik / Demand, Olga Pohl / autorské čtení básní, Čtyři na šňůře / autorské čtení a hudební skupina Mirror Image / post-rock.

Barbora Chlastáková / Ztracený obraz

Pro Galerii KIN jídelna jsem nechtěla ani tak uspořádat výstavu, jako spíš kulturní událost. K obrazu a kulturní události mne inspirovala fotografie z roku 1983, na které je vidět ukradený obraz malíře Karla Lišky. Zajímavostí je, že je to také pravděpodobně jediný dochovaný snímek, na kterém je ztracený obraz zachycen.

Co se týče práce na mém obraze, jde mi především o vědomé napodobení výjevu, který můžeme na fotografii rozpoznat. Z této černobílé fotografie nelze totiž vyčíst námět obrazu, pouze představuje zlatě orámovanou monochromní malbu. Tudíž jsem se svým malířským přístupem rozhodla Liškův obraz alespoň parafrázovat.

Sama fotografie nabízí celou řadu otázek. Existuje vůbec někdo, kdo s jistotou ví, co bylo na obraze původně? Proč obraz někdo ukradl? Kdo ho vzal a za jakým účelem? Jak na něj pohlíželi zaměstnanci továrny? Jaké emoce v nich vzbuzoval? Proto jsem se v důsledku snažila tzv. „schovat“ námět pomocí prolínání figurativní a abstraktní malby. Ani divák by tak neměl přijít k doslovnému dílu, ale naopak tápat, co se mu plátno snaží nabídnout.

Námět je inspirovaný fyzickou krásou a neúprosným tokem času – myslím tím zejména ty chvíle, které ztratí na aktuálnosti a přerodí se v pouhé vzpomínky. Dále jsem se snažila přiblížit atmosféře fotografie. Je patrné, že hosté na ní zachycení přišli s určitým záměrem. To byl také důvod k tomu, proč jsem pozvala své přátele umělce, aby na této akci spolu se mnou vystoupili. Hlavní výpovědí o celé události by měla být zcela nová fotografie, která bude parafrází na danou fotografii z roku 1983.

2. 3. 2016 - 3. 5. 2016

Autor

Sonya Darrow

 

Název

Okno k oknu

 

Vernisáž

2. 3. 2016 od 18.00 do 20.00

Okno k oknu / window to window je výstavní projekt mezi dvěma továrnami, Koh-i-noor v Praze a Quaker Oats v Cedar Rapids, lowa, USA. Záměrem projektu je vytvořit prostor pro otevřený dialog mezi dvěma historicky významnými továrnami, poskytnout vhled do dědictví těchto míst skrze materiál nashromážděný v jejich prostředí. Vše začíná v Koh-i-noor. Umělkyně Sonya Darrow vytvořila pro Galerii KIN jídelna výstavu odrážející kulturní dědictví jejího dědečka a jejího tatínka, kteří v továrně Quaker Oats pracovali. Jejich odkaz je zprostředkován skrze soubor archivních materiálů, jež otec /Gayne Darrow/ a dědeček /Erwin Darrow/ poskytli. Erwin Darrow v továrně jako umělec sám působil.

Sonya pro výstavu vyrobila prošívanou ozdobnou deku z kusů látek, ručníků, oblečení a starých pytlů používaných v továrně Quaker Oats. Každý jednotlivý kousek materiálu s sebou nese příběh člověka, jenž se podílel na jeho sběru. Tato pokrývka je poctou všem řemeslníkům a pracovníkům.

Titulní obrázek výstavy zpodobňuje umělkyni a jejího dědečka stojící před jejich uměleckými výtvory: před řezbářským dílem a před uměním z textilu. Součástí výstavy jsou i fotografie z Quaker Oats pořízené v letech 1920 – 1980.

Historie práce v Quaker Oats začala už Soniným dědečkem. Ten coby řezbář často využíval prostory továrny jako vlastní atelier. Stal se tak součástí kulturního prostředí, do nějž patří i kultovní americký umělec Grant Wood. Tady je patrné propojení s výstavami a ateliérem, jež byly provozovány v prostorách Koh-i-noor. Tam sdílí Sonya svůj atelier s Marií Vránovou. Spojení mezi oběma továrnami je tak načrtnuto uměleckou činností a dovednostmi těch, kteří jsou součástí jejich prostor. Tomuto aspektu se dále věnuje samotná výstava, jež je zároveň rozmluvou dvou vzdálených míst. Další etapou výstavy bude na podzim 2016 Quaker Oats v Cedar Rapids, lowa, USA. Umělkyně zde využije právě zkušenosti nasbírané v Koh-i-noor.

Na vernisáži v Galerii KIN jídelna Sonya mimo jiné představí zvukovou a vizuální instalaci z továrny Quaker Oats, jež je výsledkem spolupráce s jejím otcem. Jeho sbírka diapozitivů z let 1950 – 1980 nabízí zajímavý vhled do industriální historie Ameriky před příchodem počítačů, kdy hlavní práci ještě zastávali dělníci. Projekci pak doplňuje zvukové dílo, které oba společně vytvořili. Tato zvuková esej se zabývá proměnami strojního zařízení a jeho zvukové paměti, přičemž zahrnuje například i zvuky dřevěných součástí nejstaršího – a stále provozuschopného – továrního stroje. Zvuková korespondence mezi Sonyou a jejím otcem probíhala po dobu několika měsíců. Společně diskutovali rozdílná zvuková prostředí: zvuky strojů, lidí a míst. Sonin otec posbíral zvuky, které mu připomínaly zvukovou paměť z Quaker Oats a svého času novátorské technologie, jež určily podobu moderních továren napříč celou Amerikou.

 

6. 1. 2016 - 1. 3. 2016

Autor

Ryan O´Rourke 

 

Název

^+8^12 

 

Vernisáž

6. 1. 2016 od 18.00 do 20.00

Před nějakou dobou jsem se začal zajímat o rozhraní počítačového programování a malby. Má to spojitost s mým starším zájmem o „nové typy obrazů“ a hranice možností nabízených obrazovou plochou. Co je to obraz, malovaný obraz? Na určité, snad banální, úrovni jsou to barevné materiály nanesené na podkladu; vrstvy pigmentu a pojidel, jejichž rozložení je určené či ovlivněné lidskou, tedy autorovou, aktivitou při tvorbě. Co vše je možné v rámci těchto hranic? Počet možných namalovaných obrazů bude velmi vysoký, prakticky se bude blížit nekonečnu. Je těžké při hledání, vymýšlení či konstrukci obrazu najít meziprostor mezi barevným šumem a konkrétností. Obrazy vygenerované v kontextu tohoto projektu tendují spíš ke konkrétnosti, která je ale znesnadněna kombinačním algoritmem i určitou programovou náhodností: přece jen jde minimálně tušit, že vznikaly z původně konkrétních podkladů, potažmo digitálních obrazů a fotek, na kterých se většinou nacházejí stopy po uchopitelných věcech a dějích.

Prostor možných obrazů bude jistě mnohem větší než množina typických obrazů. Tento fakt má mnoho vysvětlení, jedním může být to, že mnoho obrazů čerpá z objektů a vizuálních vjemů přítomných ve světě, který je nějakým způsobem ohraničený a konkrétní a neobsahuje všechny možné vizuální stimulace. Mne vzrušuje možnost, že bych mohl na obraze uvidět něco, co nikdy nikdo neviděl.

Samozřejmě každý nový obraz je něčím novým, co nikdo nikdy předtím neviděl. Chtěl jsem ale zjistit, jestli pomocí programu lze generovat obrazy, které budou typově jiné a neočekávané. Právě pro tento účel je vhodné použít nelidský faktor, nahodilost, upuštění od lidsky kreativního vstupu v některých fázích procesu. Ten se nicméně uplatňuje jak při vytváření programu a nastavení jeho parametrů, taktéž při výběru, který z vygenerovaných obrazů uplatnit, a v našem případě také při následném uměleckém zpracování námětu.

V tomto projektu se střetly dva moje zájmy. Chtěl jsem nalézt nějakou techniku, jak programově omezit rozsah generování, ale také vnést určitý lidský vklad. Vytvořil jsem jádrový algoritmus, s kterým bude program operovat, a z jehož kalkulace vyplyne výsledný obraz. Jako lidský faktor a zároveň prvek náhody mě napadla metoda zadávání textových řetězců - klíčů - text je univerzální a obvyklá forma interakce s programy.

Program tedy funguje na základě textových řetězců zadaných uživatelem. Ten zadá řetězec o libovolném počtu znaků /alfabetické, číselné aj./, které poté program analyzuje.

Hodnota těch prvních programovým způsobem určuje, z kolika předem chystaných obrazů budou vybrána data. Hodnoty jiných znaků pak určují to, konkrétně s jakými podklady, fotkami, obrazy, které se nacházejí v cílové složce, bude operováno. Data vytažené z podkladů se posléze zkombinují takovým způsobem, že následující znaky určují, jaké operace budou prováděné, při jejich zkombinování. Některé pozice či znaky také spustí nahodilou operaci, do chodu programu je tak zaveden i faktor náhody. Proto stejný klíč nebude vždy generovat stejné obrazy. Výstupem programu je pak vygenerovaný digitální obraz, který nějakým způsobem zkombinuje v sobě informace z dvou nebo více digitálních předloh a několika operací.

Protože je mi blíž svou smyslností a materiálností malba nežli výtisk digitálního obrazu, rozhodl jsem se používat generovaných obrazů jen jako námětu k malbě. Obraz pro Galerii KIN jídelna vznikl na základě generujícího řetězce „^+8^12“. Nicméně není s ním úplně totožný, jak je u malby obvyklé, snad i samozřejmé, jde tu proto také o další lidský faktor či vrstvu interpretace umělce.

Stejně jako svět kolem nás v, kterém se člověk pohybuje má určité hranice a při výběru obrazů je tím tedy limitován. Tak i u tohoto projektu je výběr ohraničen algoritmem programu, který za nás vybírá podle vygenerovaného řetězce výsledný obraz. Tento digitální záznam by se dal přirovnat procesu vyvolávání fotografií. Po zadání řetězce následuje totiž pár sekund, během kterých se výstup generuje. Těžko předvídatelný výstupní obrázek se objeví až po chvíli, což se podobá sladce napjatému očekávání nad miskou s vývojkou.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Závodní jídelna

Ryan O´Rourke pro prostor Závodní jídelny uskutečnil performance, při níž vytvořil před diváky 6 obrazů o rozměru 18x24 cm, pomocí techniky, kterou si sám vytvořil a při níž využívá generovaného obrazu pomocí počítače.  
Prvním 6 návštěvníků vernisáže byla nabídnuta účast v tomto projektu. Byl od nich vyžádán textový řetězec pomocí něhož počítač vygeneroval výsledný obraz, jež umělec nasledovně namaloval vlastní rukou. Návštěvníci si autorem vytvořené dílo ponechali.